O tom, jak se Barunka těšila na Vánoce, jak zdobili stromeček, jedli slavnostní večeři a hlavně o tom, jak byli všichni rádi, že se mají a že jsou spolu.

Guts a Vánoce

Včera jsme si s Gutsem povídali celou noc. Vůbec jsem nemohla spát. Zajímalo by mě, co asi dostanu od Ježíška. Napsala jsem si mu o spoustu věcí. Mě ještě psaní úplně moc nejde, tak mi mamka pomáhala, a nakonec jsem tam radši nakreslila obrázky, aby to Ježíšek správně pochopil. Přála jsem si i spoustu věcí pro Gutse, protože on neumí psát a nemůže Ježíškovi poslat žádný dopis.

Pro Gutse jsem si přála bratříčka anebo sestřičku, aby si měl s kým povídat, když já spím anebo jsem ve škole. Guts totiž nespí, povídal mi, že když je někdo udělanej z látky, tak nepotřebuje spát a tak mě vždycky hlídá, když spím já. Ale musí to být smutný být celou noc na stráži a nemít si s kým povídat. Pro sebe jsem si taky chtěla přát sestřičku anebo bratříčka, ale mamka mi řekla, že to Ježíšek neumí splnit a tak je lepší, abychom to nepsaly.

Taky jsem si pro Gutse přála auto. Když jsme posledně byli v hračkářství, tak tam měli takový krásný auto, kam by se Guts akorát vešel. A to by pak mohl po celým pokoji jezdit. Vysvětlovala jsem mamce, že kdyby mohl jezdit, tak by mě v noci mohl i líp chránit. Třeba se u Ježíška přimluví.

Potom jsem si přála takový veliký polštář na sezení pro mámu, aby si na čtení nemusela vždycky nosit polštář z obýváku. Chtěla jsem takový ten, co je naplněný malinkatýma kuličkama. Viděli jsme ho v obchodě a když jsem si na něj sedla, tak se tak legračně hýbal. Přes den bych na něm mohla sedět já a večer mamka, když mi čte pohádky. Jo, a taky jsem si přála knížku s pohádkama. Všechny knížky, které mám, tak už máme přečtené a tak mi mamka teďka začala číst knížku, kterou měla ráda, když byla tak malá jako já, ale mě moc nebaví, tak kdybych dostala jinou knížku, tak bysme třeba mohli číst tu.

Pro tátu jsem dlouho nevěděla, co si přát. S tátou to je těžký. A pak jsem si vzpomněla, že mě nejvíc baví, když spolu vaříme. Táta mě vždycky nechá pomáhat, třeba míchat v hrnci. A vždycky na mě kouká, abych se nespálila a pořád mi říká: “Dávej pozor. Je to horký.” a já přece vím, že to je horký, když se z toho kouří. A za chvíli se zase zeptá: “Dáváš pozor?” A tak jsem si pro něj přála vařečku. Potom jsem si ještě vzpomněla, že se mi líbí, když mě ráno češe vlasy, před tím než mě veze do školy. Tak jsem si pro něj přála hřeben a gumičky.

Všechno jsem to Gutsovi vyprávěla až dlouho do noci, i když on to asi stejně věděl, protože on ví vždycky všechno. Ale já jsem se tolik těšila na ráno, že jsem stejně nemohla usnout. Ráno jsem pak z toho všeho zaspala první pohádku. S mamkou jsme totiž vytiskly televizní program a zaškrtly jsme si tam pohádky, který jsme chtěly vidět. A tak teďka musíme kontrolovat hodiny, abysme na žádnou nezapomněly. Máma se ale stejně nedívá pořádně, protože pořád někde pobíhá a něco dělá.

Táta dostal za úkol dát stromeček do stojanu. Občas u toho dělal strašněj hluk a pak máma vyndala lux, aby vyluxovala nepořádek, který táta udělal, takže zase nebylo pohádku slyšet. Nevím, proč jsme si je vůbec zaškrtávali. Neměla jsem z toho radost ani já ani Guts. Jediný dobrý je, že můžu jíst tolik cukroví, kolik se mi zachce. Dneska totiž nebude oběd, protože večer musíme vidět zlatý prasátko. Ale nevím, jestli ho uvidím i já, když pořád ujídám.

Když konečně stromek už stál, tak jsem dostala důležitý úkol, abych ho ozdobila. Spolu s mamkou samozřejmě. Taťka mezitím odešel připravovat Vánoční polívku, chtěla jsem jít radši vařit než zdobit stromeček, ale nakonec jsme se dohodli, že nejdřív pomůžu mamce, táta mezitím všechno nakrájí, a potom pomůžu jemu.

Začaly jsme vyndavat jednu ozdobičku po druhé a mamka mi povídala, že toho malýho modrýho sněhuláka má po svý babičce. Po mý prababičce. Já jsem jí nikdy nepoznala, ale prý byla moc hodná. Maminka jí měla moc ráda a trávila u ní prý všechny prázdniny. Myslím, že se jí trochu zastesklo. Měla takový smutný hlas, když mi o ní vyprávěla. Ty červený koule jí prý dala babička, když mamka poprvé trávila Vánoce sama s mým tátou. To jsem já ještě nebyla na světě a Guts s nima taky ještě nebyl. A pak měla ještě spoustu dalších příběhů, ale ty si už nepamatuju. Bylo jich tolik, že táta mezitím nakrájel úplně všechnu zeleninu na polívku.

A pak už přišla večeře.

K večeři se musíme dneska speciálně obléct, protože přiletí Ježíšek. Já mám oblečení už dávno vybraný. Mám bílou blůzku a černou sukni a dokonce i boty s malýma podpatkama, abych byla jako máma. Jenom je nikdy nesmím nosit dlouho, aby mě nebolely nohy. Mě nikdy nohy nebolí, ale stejně mě máma nenechá. Pak mě ještě učeše, ale ne jako táta. Udělá mi malý copánky. Ale myslím, že se mi stejně víc líbí, když mě češe táta, i když to mámě nesmím říct. A pak mi ještě dovolí trošičičku rtěnky. Ale jenom trošičičku.

Když já jsem hotová, tak se jde připravit máma a táta. Vypadají jako když jdou do divadla. Sluší jim to. Gutse jsem taky chtěla svátečně obléct, ale napadlo mě to až pozdě a tak jsem pro něj nic neměla. Máma slíbila, že na příští rok mu můžeme třeba něco ušít, aby se mohl taky vyparádit.

Na stole máme výjimečně bílý ubrus a svíčky. Každý máme dva talíře a vínovou skleničku, mamka s taťkou mají opravdové víno. I mě ho nechali trošičku ochutnat, ale není vůbec dobrý. Nevím, proč by někdo něco takového pil. Já jsem měla džus, který měl úplně stejnou barvu jako víno, ale navíc byl ještě sladký a dobrý. Táta pak zvednul svojí skleničku a začal povídat, že je rád, že jsme tady všichni a že nás má rád. Každý rok říká to samý a pak si ťukneme.

Po speciální červené polívce, kterou dělá táta jenom na Vánoce, jsme měli řízek a bramborový salát. U bramborového salátu si mamka vzpomněla, že jsme neviděli zlatý prasátko. Byla z toho smutná, asi ho hodně chtěla vidět. Ale možná podváděla s cukrovím tak jako já. Táta podváděl s polívkou, já jsem ho viděla. Tak jsme nakonec prasátko neviděli nikdo, ale třeba příští rok.

Rodiče naschvál jedli pomalu. Já jsem všechno snědla hned, protože už jsem měla velikánský hlad, ale oni jedli pomalu, a jenom se mi vysmívali a říkali, že si jídlo vychutnávají. Nevím, proč si ho musí vychutnávat zrovna dneska, když má přiletět Ježíšek. Třeba včera si vůbec nic nevychutnávali a jedli úplně normálně. Musím si to pořádně zapamatovat a taky si vychutnávat, když budeme muset někam jet nebo tak něco.

Potom už konečně dojedli a dopili a mohli jsme jít vyhlížet Ježíška. To musíme jít k oknu a upřeně se dívat na oblohu, jestli tam náhodou neletí se všemi dárky. Já s mámou vyhlížíme z okna v mém pokojíčku a táta s Gutsem vyhlíží z obýváku. Občas nevyhlížíme úplně pozorně, protože koukáme do oken naproti. Skoro všechna jsou rozsvícená a můžeme vidět, koho Ježíšek už navštívil. Mamka vždycky říká: “Koukej, koukej, támhle dole už Ježíšek taky byl.” anebo “Vidíš? Támhle taky.” anebo “Tam napravo už taky rozbalujou dárky.”

A v tom zacinká zvoneček. Musím rychle vyběhnout, třeba Ježíška ještě zahlédnu. Ale nic. Nechal jenom dárky pod stromečkem a zmizel. Žádný rok se mi ještě nepodařilo ho vidět. Táta prý ho taky neviděl. Odešel do ložnice vyhlížet odtamtud a toho Ježíšek využil, aby dal pod stromeček dárky.

Už umím trochu číst a tak jsem to já, kdo rozděluje dárky. Musím dárek pořádně prohlédnout ze všech stran a najít tam napsané jméno. Není to těžké, když to začíná na M, tak je to pro mámu, T je pro tátu a V je pro mě. Skoro všechny dárky začínají na V až je ta hromada skoro větší než já. Musela jsem být minulý rok asi strašně hodná. Ježíšek prý nosí dárky jenom hodným dětem a ještě těm, co se hodně snaží ve škole a těm, co pomáhají doma rodičům. Já doma sice občas nepomáhám, ale zato ve škole se snažím hodně.

Guts při rozbalování sedí vedle mě. Dostali jsme úplně všechno, co jsem si přála a ještě spoustu věcí navíc. Dostala jsem i polštář s kuličkama pro mámu. Dá se na něm dělat spousta věcí. Třeba si na něj můžu lehnout na břicho a jezdit po něm až ho mám úplně pod nohama. Trochu jsem při tom zavadila o stromeček. Tak toho asi radši nechám. A pak jsem dostala spoustu knížek a oblečení a dokonce i to auto, které jsem si tolik přála pro Gutse. Rodiče se na mě vesele koukají. Myslím, že dneska nebudu muset jít brzo spát a budeme si moct hrát dokud nebudu unavená.

Co dál ? Pokračovat můžete třeba na stránce Chci upozornit na další článek.

Cože ? Už máte odběr zaregistrovaný ?
Tak to potom určitě i vy máte doma kamaráda, který Vás provází Vašimi každodenními dobrodružstvími. Chcete se s námi, s Gutsem a s ostatními o ně podělit ?

Slyším ano ?

Pošlete nám jeho fotografii či namalujte jeho obrázek a přidejte pár slov o tom, co jste spolu zažili. S Gutsem společně ty nejmilejší příběhy zveřejníme a zveřejněné odměníme nějakou příjemnou drobností. Už teď se na Vaše příběhy moc těšíme.

Podmínky a formulář k odeslání příběhu nebo fotky do soutěže je na této adrese: https://vseprodetatko.cz/forms/1/pro-gutsika