Učíme děti na nočník

Pokud se chystáte učit své dítko na nočník, přesvědčte se, že už nastal ten správný čas. Je důležité si uvědomit, že každé dítě je jiné a pokud jedno chodí na nočník v roce a půl, druhé může začít až o rok později. Nejdůležitější je potomka pozorovat a pokusit se odhadnout chvíli, kdy je na tento velký krok připraven. Nenuťte své dítě na nočník dříve, než pochopí, co od něj očekáváte. Musí znát význam jednotlivých slov a vašich pokynů, jinak vás nepochopí a bude zmatené a neklidné. Jakmile vaše dítě dokáže udržet moč déle (poznáte to podle plenky, která je dlouhou dobu suchá a najednou je během chvíle plná), znamená to, že kapacita močového měchýře je dostatečná a že jeho svěrače jsou dostatečně vyvinuté na to, aby udržely moč či stolici.

Tím pádem je dítě připraveno učit se na nočník a začne vám to zřejmě samo dávat najevo. Některé děti začínají být nespokojené, když mají plenku špinavou, jiné svými otázkami a připomínkami projevují zájem o nočník nebo toaletu. Zde si můžete vybrat nočník.

Pokud se rozhodnete, že už je čas dítě na nočník posadit, obrňte se trpělivostí a vyberte si dobu, kdy budete mít čas na to, abyste se mu poctivě a hlavně denně věnovala. Dítě posazujte na nočník vždy po jídle, po pití, před i po zdřímnutí, ale také v případě, že zůstane suché déle než jednu hodinu. Samozřejmostí je použití nočníku hned ráno po probuzení a také před večerním spaním. Pro období, kdy začínáte odnaučovat své dítě od plen, je dobré začít používat tréninkové plenkové kalhotky. Jejich výhodou je především to, že si je dítko dokáže samo svléknout a navléknout. Pokud se pomočí, jeho oblečení zůstane suché, protože dobře absorbují vlhkost. Některé maminky však nevidí v plenkách a kalhotkách rozdíl, proto začnou hned naostro, jen s bavlněnými kalhotkami nebo začnou používat pleny látkové, ve kterých už dítě nemá takový pocit sucha, jako je tomu u plen jednorázových.

Některé děti chtějí mít při vyprazdňování soukromí, proto mu ho dopřejte. Jiné zase nevydrží sedět na nočníku samotné ani pár vteřin a potřebují vaši společnost. Povídejte si s ním, čtěte mu knížky, ukazujte obrázky. Každé dítě je originál, proto se nespoléhejte na rady kamarádek, ale dejte na své instinkty a nalaďte se s vaším dítětem na stejnou vlnu. Pokaždé, když se dítěti podaří po sobě zanechat v nočníku nadílku, pochvalte ho, obejměte, dokažte mu, že jste na něj hrdá a že je šikovné. Dítě tak bude mít radost, že splnilo Vaše očekávání a bude se snažit o to usilovněji. Pokud se mu však nepodaří vyčůrat do nočníku, ale během chvilky si „nadělá“ do kalhot, nekřičte na něj, nekárejte, ale pokuste se mu v klidu vysvětlit, že když cítí potřebu, musí Vás informovat. Dítě nesmí mít pocit, že se na něj zlobíte, proto buďte trpělivá a brzy se jistě setkáte s úspěchem.