Lehká vývojová dysfázie – neberte ji na lehkou váhu

Dysfázie je vrozená porucha řeči. Jako taková spadá do kompetence logopeda, mnohdy však může dojít, zejména v lehčích případech, k jejímu zanedbání. U dítěte s lehkou dysfázií se neobjevují žádné výrazné specifické symptomy – pouze jeho řečový vývoj je značně opožděn a nemá standardní průběh, čemuž ovšem pediatři často nepřikládají dostatečnou důležitost. („Nebojte se, maminko, však on se rozmluví…“)

První příznaky, které by vás měly varovat

Přestože vývoj každého dítěte je ve všech oblastech individuální a důrazně se nedoporučuje neustále srovnávat vlastního potomka se sousedovým, přece jen - výrazné rozdíly vás mohou varovat, že něco není v pořádku. U dítěte s dysfázií slovní zásoba hrubě neodpovídá normálu, je výrazně nižší, dítě často špatně vyslovuje, komolí slova, nespojuje je do vět, má chybný slovosled, nerozeznává rody, osoby a vidy, špatně skloňuje a časuje, neví si rady se zvratnými zájmeny. Přidat se může i několik dalších příznaků, které s řečí zdánlivě nesouvisejí, signalizují však problém, např. znatelná porucha jemné i hrubé motoriky. Laicky řečeno dítě začíná později chodit a je celkově neobratné, dělá mu např. potíže jízda na koloběžce nebo na kole.

Návštěva odborníka nutná!

Pomiňme nyní těžké případy dané poruchy. Ty budou bezpochyby spíše dříve než později rozpoznány a nasměrovány do péče odborníků. Co však může lékařům i učitelkám v mateřské a dokonce i základní škole snadno uniknout, jsou případy tzv. lehké. Dítě bývá považováno „jen“ za hloupější a pomalejší než ostatní. Hodně záleží v těchto případech na rodičích, zda dokážou problémy svého dítěte správně vysledovat a popsat. I případy lehké vývojové dysfázie patří jednoznačně do péče klinického logopeda, a to ideálně už v předškolním věku. S postiženým dítětem je třeba pracovat pod odborným vedením.

Přijde vám to nadsazené?

Neumíte si problém v praxi představit? Uveďme pár příkladů. „Já vidím motorka.“ „Vidíš motorku?“ Budu velký, budu jezdit v motorku.“ „Až budeš velký, budeš jezdit na motorce?“ „Jo, já koupit motorce.“ Nesmysl? Nikoliv, doslovný přepis konverzace s pětiletým dysfatikem. Desetiletý s přehledem uvede, že „zítra budu jezdit do lázní“ a při určování pádů konstatuje: „Kdo, co – tatínka, to by mohlo být…“ Cit pro jazyk jedincům postiženým dysfázií zkrátka úplně schází nebo je dramaticky oslaben.

Nač se připravit

Pokud nebyla odhalena již dříve, počátkem školní docházky se řečová porucha dítěte výrazně projeví. Často se rovněž pojí s poruchami učení typu dyslexie, dysgrafie nebo dysortografie, což školní výsledky dítěte dále zhoršuje. Dysfázie primárně není poruchou inteligence, protože však řeč je prostředkem získávání informací, postupem času se jejich nedostatek a neschopnost zpracovávat je na vývoji inteligence může projevit. Jak tomu předejít? Spolupracujte se školou, informujte učitele, pokuste se najít způsob, jak s dítětem co nejefektivněji pracovat. Je třeba se s ním průběžně připravovat na vyučování a pomáhat mu s vypracováním domácích úkolů. Už od první třídy počítejte i s několika hodinami denně, chcete-li dosáhnout viditelných výsledků. A smiřte se s tím, že na jedničku z češtiny ani jiných jazyků zřejmě nedosáhnete.

Nejen řeč je problém

Řeč je základním kamenem komunikace, komunikace nám pomáhá začlenit se do společnosti. Nenalezneme-li se svým okolím „společnou řeč“, je zaděláno na problémy. Zejména dětské kolektivy dokážou být velice kruté a každému odlišnému jedinci často vědomě i nevědomky ubližují. Sledujte proto nejen řečový vývoj, ale i psychický stav svého dítěte a objevíte-li první náznaky, že by mohlo být obětí fyzické či psychické šikany, řešte situaci okamžitě!