O tom, jak se rodina s Gutsem vydala na sobotní výlet do muzea čertů

Výlet do Úštěku s návštěvou muzea čertů

Včera táta přišel domů s dobrou náladou. To se pozná, protože začne vtipkovat. Mámě se to jako nelíbí, ale směje se. To mám vždycky ráda. Po večeři jsme si sedli na gauč. Mamka se zmínila, že už je nějaký vybledlý a potřeboval by znovu potáhnout. Nejsem si úplně jistá, co to znamená, ale myslím, že to je nějaké zaklínadlo, aby nás třeba ten gauč nesežral. Mamka to říká úplně pokaždé, než si na něj sedneme.

Táta hnedka začal vymýšlet, kam bychom tenhle víkend mohli jet. Vždycky když má dobrou náladu, tak chce někam jet. Guts tentokrát vypadal spokojeně. Trochu se divím, protože normálně je líný a nikam se mu nechce. Mamka tátovi připomněla, že v neděli musíme za babičkou a když táta nadhodil, že může za babičkou ona a my pojedeme na výlet, tak ho praštila utěrkou. Takže za babičkou asi musíme všichni.

Nakonec jsme se dohodli, že uděláme krátký výlet jenom v sobotu. Tam a zase zpět. Táta vytáhl naší speciální knížku a vybral Úštěk. Ale myslím, že ne tolik kvůli tomu, že je blízko, ale spíš kvůli čertům na obrázku. Mamka zkontrolovala, jestli máme jídlo na svačinu, a bylo rozhodnuto.

Já jsem ráno cestu prospala, ale Guts tentokrát ne. Vyprávěl, že se mu líbila. Já budu muset dávat pozor, až se odpoledne budeme vracet.

Úštěk je moc pěkný. Máma říkala, že ho založili ve 14. století. To si nejsem úplně jistá, co znamená, ale musí to být dávno. Domy tady vypadají, jako kdyby měly nohy a byly rozkročené. Za nimi se dá chodit v takových venkovních chodbách, aby na lidi nepršelo nebo nesvítilo sluníčko. Nevím, proč by někdo chtěl, aby na něj nepršelo nebo nesvítilo sluníčko. Taky je v těch chodbách docela zima, tak jsem raději chodila venku. Mámě to tentokrát nevadilo, protože tu stejně nejezdí skoro žádná auta.

Když jsme došli ke kostelu, tak si táta zase vzpomněl na písničku a začal na celý náměstí zpívat “ššš ššš ššš ššš šepotá”. Mámě se to moc nelíbilo, tak na něj dělala “Pšššt”. To tátu pobavilo a tak pokračoval dál s “ššš ššš ššš”. Kdyby je někdo viděl, myslel by si, že se zbláznili. Naštěstí si táta z celé písničky pamatoval jenom “ššš ššš ššš”, tak brzo přestal. Musela to být divná písnička.

Nejlepší ze všeho bylo muzeum čertů. Museli jsme sejít dolů do studeného podzemí. Byly tam obrovitánské sklepy. Paní nám říkala, že je lidé vykutali do skály vlastníma rukama, a pak tam schovávali jídlo a pití. Ale teď už tam prý bydlí jenom čerti. 

Gutsovi naháněli trochu strach. Vzpomněl si, jak nás minulý rok přišel navštívit čert až domů. Guts se toho čerta tolik bál, že utekl do pokoje a schoval se v mé posteli. Nemohli jsme ho odtamtud pak dostat celý večer. Máma s tátou mu museli slíbit, že už k nám domů nikdy nepřijde. Taky jsem měla radost, že z nich Guts ten slib vymámil, protože mě se ten čert taky ani trochu nelíbil. A to ani když nám na usmířenou dal sladkosti.

Tady v muzeu se jich už Guts tolik nebál, protože byli celí zdřevěnělí a dokonce jsem ho i přesvědčila, aby se s jedním z nich vyfotil. Pak ale přišel táta a zase všechno zkazil. Vybafnul na něj zezadu a Guts se leknul. Od tý doby pak byl naštvanej a nechtěl už se na žádný čerty dál dívat, tak jsem ho nesla v mikině se schovanýma očima.

Nejlepší byl Peklém. To se Guts s tátou usmířil, protože se chtěl taky pořádně podívat, jak se všechno hýbe. Tátu zase nejvíce bavila váha, kam strkal mámu, a když si tam konečně stoupla, tak říkal, že má duši plnou hříchů a strašně se tomu smál. Máma pak řekla, ať on si tam raději ani nestoupá anebo tu váhu rozbije. 

Po výstavě čertů jsme ještě šli do hospody, protože jsme všichni umírali hlady. Nejzábavnější jídlo si vybral táta. Dal si pekelný topinky a při jídle se pak celej červenal a potil. A znovu dělal “šššššššš” ale tentokrát bez žádný melodie a asi jenom proto, že ho pálil jazyk a úplně všechno. Ani pivo mu nepomohlo, tak to muselo být opravdu strašný.

Pak máma koukla na hodinky a řekla, že máme nejvyšší čas vyrazit. Byl to povedený výlet. A z cesty jsem zase nic neviděla, protože jsem zase usnula. 

Pokračovat můžete třeba na stránce Chci upozornit na další článek.

Cože ? Už máte odběr zaregistrovaný ?
Tak to potom určitě i vy máte doma kamaráda, který Vás provází Vašimi každodenními dobrodružstvími. Chcete se s námi, s Gutsem a s ostatními o ně podělit ?

Slyším ano ?

Pošlete nám jeho fotografii či namalujte jeho obrázek a přidejte pár slov o tom, co jste spolu zažili. S Gutsem společně ty nejmilejší příběhy zveřejníme a zveřejněné odměníme nějakou příjemnou drobností. Už teď se na Vaše příběhy moc těšíme.

Podmínky a formulář k odeslání příběhu nebo fotky do soutěže je na této adrese: https://vseprodetatko.cz/forms/1/pro-gutsika