Jak naučit dítě samostatné hře ?

Některé děti si vystačí samy už prakticky od porodu, jiné by vás – nebýt televize – tahaly za nohu ještě v pubertě. Faktem je, že od třetího roku by děti měly být schopny alespoň krátké samostatné hry. Proč se některé nezabaví? Některé zkrátka proto, že je to nikdo nenaučil. Batole má navíc ještě málo rozvinuté soustředění; pokud ho tedy zasypete hroudou hraček, zahltíte mu mozek a ztížíte mu koncentraci. To pak místo tvořivého hraní jen těká od jedné hračky ke druhé. Chcete-li mu zlepšit jeho pozornost a naučit ho samostatné zábavě, servírujte mu hračky postupně. Pokud máte zájem obzvlášť podpořit dětskou kreativitu, místo drahých blikajících „blbinek“ s tisíci zvuky před něj položte třeba vařečku a piksly od Nutrilonu. To ho donutí k vynalézavosti; zjistí, že s každou věcí lze podnikat mnoho dobrodružství, a – jak potvrzuje řada maminek – na dlouhou dobu se zabaví.

Schopnost samostatné hry a být samo je něco jiného. Samostatnost pěstujte v dítěti už od nejútlejšího věku, je pro něj velmi prospěšná. Kultivujete v něm schopnost si bez vaší pomoci hrát, zabavit se a najít své koníčky. To je pro život velmi důležité, aby si s podobnými věcmi poradilo v dospělosti levou zadní.

Abyste děťátko naučila samostatné hře, Dopřejte mu čas vše ochutnat, ohmatat, rozložit na základní díly (pozor ale na malé části) apod. Pokud mu chybí fantazie, inspirujte ho. Čekejte ale až na okamžik, kdy se chystá hračku odložit. Umění hrát si s dítětem znamená přenechat mu iniciativu – vy jste (většinou) jen divák. Vyrušovat ho ve chvíli, kdy je něčím zaujato, samostatnosti a koncentraci zrovna neprospěje. Svačinka i „nudlička“ pod nosem počkají.

Chybějící pocit bezpečí je pro kojence či batole další velkou překážkou v samostatné hře. Ten nalezne buď ve své postýlce, nebo – v horším případě – jen v těsné blízkosti maminky. Pokud očekáváte, že mu hodíte hračku, po špičkách se vytratíte a mimi si bude dál spokojeně hrát, musíme vás zklamat. Velmi těžko se bude soustředit na hračky, když bude mít stále oči na stopkách, jestli maminka náhodou neodchází.

Není proto příliš vhodné, aby si dítě hrálo o samotě ve svém pokoji jako na samotce. Zkušenosti rodičů naopak ukázaly, že pokud má dítě prostor na hraní v kuchyni či obýváku, snadněji se naučí samostatné hře. Vy jste přirozeně na blízku – například vaříte, zatímco vaše malé si třeba kreslí u jídelního stolu. Pokud ale vyžaduje vaši těsnou blízkost a rozpláče se, jakmile si s ním odmítáte stavět „komínky“, zkuste jeden z následujících tipů:

• Předem mu vysvětlete, že je nutné, aby si chvíli hrálo samo a následně ho pochvalte, jak si „hezky hraje“.
• Pořiďte mu do postýlky hrací kolotoč a na postranice mu připevněte speciální hračky pro nejmenší.
• Může jít také o příznaknedostatkupozornosti. Zjistěte, kolik času byste měla dítěti věnovat.
• Když mimi začne vyžadovat vaši společnost, nesnažte se ho hned zabavit nebo chovat. Zkuste ho dát třeba do houpacího křesílka tak, aby vás mělo na dohled a mohlo pozorovat, co děláte (například když vaříte). Nezapomeňte se občas zapojit do jeho činnosti: Pochvalte obrázek, který nakreslilo, poraďte, jaká kostička mu bude lépe držet apod.
• Nebo ho můžete rovnou poprosit o pomoc: Dejte mu hrnec, vařečku a hrst neuvařených těstovin, ať samo „vaří“. Napodobováním se děti nejen zabaví, ale dovídají se mnohé o životě, lidech a okolí – mnohem více než s normálními hračkami. Občas udělá nepořádek, ale zkuste zatnout zuby a nechte ho vše si vyzkoušet. Navíc je „hra na dospěláky“ často zabaví na velmi dlouho! Osvědčená je především práce na zahrádce a vaření. Dítě by ale nemělo být váš „druhý stín” – nezaměstnávejte ho na celý den. Každý se musí naučit být někdy sám, tedy i vaše dítě.
• Dejte dítěti „důležitý úkol“: Vysvětlete mu, že vás velmi potěší, když pro vás vytvoří nějaké překvapení (třeba namaluje obrázek). Jeho „veledílo“ pak samozřejmě celým srdcem obdivujte. Ačkoli si dítě hraje samo, musí mít vazbu s rodiči: Pochvala je pro něj velmi důležitá!
• Plyšák, kterého pojmenujete, může být pro dítě skvělým „kamarád“. Bude mu dělat společnost, a díky tomu už nebude dítě tolik prahnout po vaší přítomnosti.

Důležitá je důslednost a vytrvalost. Nové návyky se mnohdy neobejdou bez slziček a vzteku, nicméně je potřeba nepovolit. Vždy si připomínejte, že tím dítěti neubližujete, ale naopak ho učíte důležité dovednosti.