Výlet do Berchtesgadenu

Konečně to přišlo. Máma mi to slibovala už … už dlouho. Pojedeme na výlet. Pojedeme vlakem. V tom městě, které neumím vyslovit, na nás čeká babička a spousta hor a vlaků.

Vždycky poznám, že se děje něco nezvyklého podle toho, že máma celá znervózní a najednou chodí hrozně rychle z jednoho místa na druhé. Vyrazí z kuchyně do pokoje, tam vezme do ruky mojí bundu, přejde do chodby, tam ji nechá. Vezme do ruky klíče, přenese je do kuchyně a položí je na pult. Dá vařit vodu a jde do ložnice, tam vezme batoh a odnese ho do kuchyně. Všechno vypadá, že se kumuluje v kuchyni. Některé věci se přesouvají do chodby a pomalu začínají nabírat tvar a skládat se do batohů.

Dostanu svůj vlastní batůžek, mám v něm lahev s vodou, chleba k svačině, mikinu a Gutsíka, mého myšáka, který cestuje všude se mnou. Dneska má nějaký naštvaný obličej, myslím, že se mu nelíbí, jak máma pořád chodí z místa na místo. Určitě se mu uleví, až vyrazíme, a hlavně až uvidíme vlaky. Tak. Máma vypila zbytky studeného kafe. To je dobrý znamení. Na mě by se určitě zlobila, kdybych nechala svůj čaj takhle vystydnout. Pořád mi opakuje, že bříško potřebuje ráno něco teplého. Ale asi jenom to moje.

Na stanici je spousta lidí a máma mě drží za ruku tak pevně, že mě skoro bolí, jako kdybych byla pořád malá holka. Myslím, že na mě zapomněla. Pořád jenom kouká na cedule a když na ní mluvím, tak mě neslyší. Ještě, že je tu se mnou Guts, kterému si můžu postěžovat. Pořád má nějaký nafouklý obličej. To bude tou spoustou lidí okolo. Ale už vidíme první vlaky, jsou strašně dlouhé. A pojedeme třema vlakama. První cesta bude dlouhá, prý skoro pět hodin. Druhá jenom dvě. A třetí cesta bude krátká.

Konečně sedíme ve vlaku. Máme kupé jenom sami pro sebe. Máma hnedka zavírá dveře a zatahuje záclony. Sedíme naproti sobě a mě baví koukat z okénka ven. Gutsík už se konečně taky usmívá.

Ani nevím, kde jsem usnula. Máma mě rychle vzbudila a žene mě do dalšího vlaku. To už nespím a tak se mě máma ptá na mé kamarády. Kde je Gutsík? Úplně jsem na něj zapomněla. Máma ho vyndá z mého batůžku, takže je všechno v pořádku. Okolo nás jsou najednou všude vysokánské hory. Nahoře je vidět sníh, i když tady ve vlaku je krásně teplo a venku svítí sluníčko.

Kdy už tam budeme? Máma říká, že když už jsou okolo nás hory, tak tam budeme coby dup. Babička už na nás prý čeká na stanici, přijela první. Má to být veliká stanice, mě tak nepřišla, ale byla krásně čistá.

Když vystupujeme Guts už má zase naštvaný obličej, pořád se mu něco nelíbí. Není to vůbec hodný myšák. Ale stejně ho mám ráda. Tentokrát se mu nelíbí, že se tak rychle schovalo sluníčko a ochladilo se. Najednou je všude mlha. Musím ho schovat do bundy, aby mu nebyla moc zima. Třeba pak přestane být tak nabručený.

Jsme tu takhle ve čtyřech - já, máma, babička a Gutsík - na celý týden. Máma si prý potřebuje odpočinout. Táta je asi dost odpočatý, protože s námi nejel. Budeme tu celý týden chodit po horách. Nevím, kdo odpočívá při chození, mě to vždycky akorát unaví. Spíš než chození mě baví běhat. Táta se mnou vždycky běhá, ale když tu teď není tak mám asi utrum. Máma se mnou neběhá nikdy, ta si se mnou ráda maluje.

Babička mě tady vzala do muzea, máma řekla, že nepůjde, protože jí to přijde smutné. Všechno bylo v němčině, tak jsem tomu nerozuměla, ale babička mi to všechno vyprávěla. Povídala, že kdysi dávno v Německu byli zlí pánové, kteří všechny popletli, a zabili potom spoustu lidí. Taky říkala, že něco takového už se nemůže stát, ale musíme se o těch zlých pánech učit, abychom se nikdy nemohli nechat takhle poplést. Potom jsme se šli podívat do bunkru. Bylo to strašidelný a babička říkala, že tam se lidi za války schovávali.

A včera jsme šli na nějaký kopec. To už šla máma s náma. Dokonce myslím, že to byl celý její nápad. Gutsík šel taky s námi. Moc se mu nechtělo, ale to mě taky ne. Byla jsem za něj ráda. Máma byla pořád nějaká vážná a bavila se jenom s babičkou. Na mě se tvářila jako že poslouchá, ale já vím, že neposlouchala. Na babičku mluví rychle, naštvaně a hrozně hází rukama. Myslím, že babička jí taky občas neposlouchá a dělá na mě a na Gutse obličeje. Asi by si raději hrála s námi. Možná by i běhala, kdyby nemusela poslouchat mámu. Musím zkusit jí to říct.

Když jsme došli na ten kopec tak bylo zase zataženo. Vůbec je tady to počasí divný. Mění se každou chvíli. Všichni jsme si na kopci udělali fotku s nějakým barákem. Trvala jsem na tom, že Gutsík musí mít svojí fotku. Táta ho vždycky fotí, když je s náma. Po fotce na kopci jsme za odměnu šli na nádraží a pozorovali jsme vlaky. Myslím, že bych mohla být strojvedoucí, i když jsem holka. Než jsem to stihla domyslet, tak jsme museli na pokoj balit věci, zítra už odjíždíme. Doma se na mě prý těší táta. Taky se těším, doufám, že bude pořádně odpočatý a že půjdeme běhat.

Pokračovat můžete třeba na stránce Chci upozornit na další článek.

Cože ? Už máte odběr zaregistrovaný ?
Tak to potom určitě i vy máte doma kamaráda, který Vás provází Vašimi každodenními dobrodružstvími. Chcete se s námi, s Gutsem a s ostatními o ně podělit ?

Slyším ano ?

Pošlete nám jeho fotografii či namalujte jeho obrázek a přidejte pár slov o tom, co jste spolu zažili. S Gutsem společně ty nejmilejší příběhy zveřejníme a zveřejněné odměníme nějakou příjemnou drobností. Už teď se na Vaše příběhy moc těšíme.

Podmínky a formulář k odeslání příběhu nebo fotky do soutěže je na této adrese: https://vseprodetatko.cz/forms/1/pro-gutsika