O tom, jak Barunka onemocněla, ale za odměnu si směla užít čas doma s maminkou, a tak se nakonec na svojí nemoc vůbec nezlobila.

Vaření s mamkou - Guts na cestách

Minulý víkend jsme měli jet na výlet na Karlštejn. Už to tam sice známe, ale mamce se tam moc líbí a tak vždycky hledá, jestli tam není nějaká akce. Skoro vždycky něco najde a tentokrát tam měli být šermíři s meči. Šermíře už jsme párkrát viděli, Gutsovi se vždycky ohromně líbili a ptal se mě, jestli myšáci taky můžou mít vysoké boty a šermovat, ale myslím, že to je možné jenom v pohádkách, jako třeba ve Shrekovi, protože jsem nikde neviděla, že by zvířátka měly meče.

Ale na Karlštejn jsme nakonec nejeli. Za všechno může Eliška. V pondělí přišla do školy a byla celá skleslá a unavená. Nedávala ani pozor při hodině a to přitom ona dává pozor vždycky a pořád se hlásí. No ale v pondělí byla divná a v úterý pak nepřišla a paní učitelka nám pověděla, že má neštovice.

Nevěděla jsem, co to jsou neštovice, ale teďka už to vím. To jste celí unavení a pak Vám všude vyskáčou svědivé pupínky a nesmíte se vidět a žádnými kamarády. Jenom s maminkou a s tatínkem a s Gutsem. Maminka s tatínkem prý taky měli neštovice, když byli malí a tak už jsou teďka silní a nic se jim nemůže stát. A až mě ty pupínky přejdou, tak budu taky tak silná jako oni. Ale nevím, jestli chci být silná, raději bych neměla žádné pupínky a jela se podívat na šermíře.

Být nemocná má ale taky spoustu výhod. Můžu třeba ležet na gauči před televizí a můžu celý den koukat na pohádky. Normálně mě mamka nenechá koukat na víc než jednu pohádku, ale když jsem nemocná, tak na mě můžu koukat celý den. Tolikrát kolikrát chci. A nejlepší je, že můžu být zachumlaná na gauči. To je úplně výjimečný. Na gauč totiž peřiny nepatří a nespí se tam. Ale dneska jo. A navíc mám mamku blízko. Když jsem v pokoji, tak na ní musím strašně křičet. Když jsem v obýváku, tak vždycky každou chvíli přijde a sedne si na gauč a zasedne mi peřinu. To se pak peřina okolo mě úplně stáhne a já jsem jako přitlačená a pak se tomu obě smějeme. Máma mě potom pořádně zachumlá, řekne, že nesmím vystrčit ani nos, a to ani když mi je vedro, a zase mě nechá koukat.

Guts má taky ohromné výhody z toho, že jsem nemocná. Vždycky se ho zeptám, jakou pohádku chce vidět a on chce vždycky vidět Shreka. Myslím, že kvůli tomu že tam je kocour s mečem. Gutsovi připadá, že když kocouři můžou mít meč, tak není důvod, proč by meč nemohli mít myšáci. Nechce slyšet, že jsem nikde neviděla prodávat meče pro myšáky. Možná bysme mu ale s mamkou mohli sehnat alespoň klobouk, to by mu třeba udělalo radost.

Další výhoda je, že si můžu přát jaký jídlo chci a mamka mi ho připraví. Problém je, že nemám skoro na nic chuť. Včera jsem si vybrala kuřecí vývar s nudličkama. To měl hlavně táta radost, když pak přišel, protože to je taky jeho oblíbená polívka. Dneska jsem si přála sladký knedlíky. Ty nemáme moc často, protože se po nich kazí zuby, když se pořádně nevyčistí.

Mamka pro ně musela do obchodu, protože doma nikdy žádné nemáme. I když máme mrazák plný věcí, tak knedlíky tam nikdy nejsou. Asi aby se mě mamka mohla vždycky zeptat “Co by sis dala k večeři?” a já jí pak odpovím “Knedlíky.” A ona mi na to řekne: “Knedlíky nemáme. Něco jinýho.” Ale když jsem nemocná, tak můžu.

Mamka se z obchodu vrátila ještě dřív než skončil Shrek 2. Byla strašně rychlá. Guts jí pak pomáhal s vařením. Mamka přinesla tři druhy knedlíků - s jahodama, s borůvkama a s meruňkama. To je pak při vaření všechny smíchá. Guts mezitím hlídal, aby se rozpustilo máslo a nepřipálilo se a mamka nastrouhala tvaroh.

První knedlík, co jsem rozkrojila, byl s borůvkama. Ty jsou druhý nejlepší. První nejlepší jsou s meruňkama a poslední nejlepší jsou s jahodama. Myslím, že mamku taky baví hádat, jaký bude další knedlik. Mamka to má obráceně, pro ní jsou nejlepší jahodový a poslední nejlepší jsou meruňkový. A tak vždycky, když já otevřu jahodový a ona meruňkový, tak můžeme vyměňovat. Myslím ale, že podvádí, protože meruňkový nemůžou být poslední nejlepší pro nikoho.

Akorát jsem neměla moc hlad a už po dvou a půl knedlících jsem byla plná. Mamka ale ne. Dala si nejdřív tři, ale neměla tam žádný jahodový, tak si pak musela přidat ještě jeden, ale taky nebyl jahodový, tak si musela přidat ještě jeden. A pak ještě jeden. Ale žádný z nich nebyl jahodový a tak mi slíbila, že si můžeme dát knedlíky i k večeři. A ještě jedna věc je nejlepší, když jsem nemocná. To totiž táta přijde vždycky z práce brzo a můžeme pak spolu všichni čtyři koukat na Shreka. Tak jsem nakonec ráda, že Eliška přinesla do školy neštovice a že jsme nejeli na šermíře.

Pokračovat můžete třeba na stránce Chci upozornit na další článek.

Cože ? Už máte odběr zaregistrovaný ?
Tak to potom určitě i vy máte doma kamaráda, který Vás provází Vašimi každodenními dobrodružstvími. Chcete se s námi, s Gutsem a s ostatními o ně podělit ?

Slyším ano ?

Pošlete nám jeho fotografii či namalujte jeho obrázek a přidejte pár slov o tom, co jste spolu zažili. S Gutsem společně ty nejmilejší příběhy zveřejníme a zveřejněné odměníme nějakou příjemnou drobností. Už teď se na Vaše příběhy moc těšíme.

Podmínky a formulář k odeslání příběhu nebo fotky do soutěže je na této adrese: https://vseprodetatko.cz/forms/1/pro-gutsika