Kolik času mají trávit děti s rodiči ?

Zdá se vám, že se vaše děťátko příliš dožaduje pozornosti? Kolik společného času skutečně potřebujea kdysi už jen „vymýšlí“?

V Americe (a nejen tam) se za období 1975 až 2010 rapidně zvýšil průměrný čas, který rodiče denně věnují dětem: U maminek z 7,3 hodin na 13,7, u otců dokonce z 2,4 hodin na 7,2. Přitom podle psychologů nezáleží na množství společně stráveného času, ale na jeho kvalitě: Jak moc se v daný okamžik potomkovi věnujeme.

Kvalitně strávený čas (tzv. aktivní čas) není, když s dítětem přes rameno pracujete u počítače, ani když jste na hřišti, kde se každý věnuje svému, ani když mu pomáháte, neví-li si s něčím rady. Aktivní čas je ten, kdy si s dítětem věnujete 100% pozornost, nasloucháte si, jste dobře naladěni, povídáte si spolu – například při večeři, jízdě na kole, hraní deskové hry apod. Důležitá je láskyplnost, vřelost a citlivost k potřebám dítěte. Aktivním zájmem, sdílením a zábavou mu dáváte najevo, že je pro vás důležité a máte ho ráda; což je pro vašeho potomka největší odměna. Zajímejte se nejen o jeho koníčky, ale i starosti a trápení. Nestavte dítě ve vašich prioritách pod domácí práce a seriály, reagujte na jeho výzvu okamžitě. Pokud vám to pracovní resty nedovolí, dejte dítěti na výběr: „Buď si s tebou budu hrát teď, ale jen chvíli; nebo hodinu vydržíš, a budeme si hrát celý večer.“

A to je kámen úrazu. V Americe si rodiče najdou průměrně jen půl hodiny na aktivní trávení času s dítětem, u nás dvě a půl hodiny. Pouhá vaše přítomnost nemá na dítě žádný pozitivní vliv, dokonce mu může i uškodit. Váš stres, například z toho, jak se snažíte skloubit práci s rodinou, může narušit zdravý rozvoj vašeho potomka. Proto se více soustřeďujte na vlastní pohodu, která má něj výrazný vliv; když už ne pro sebe, tak pro vašeho potomka.

Dítě, jemuž nevěnujete dostatek pozornosti, pociťuje beznaděj, je smutné a apatické. Jindy zase upoutává pozornost zlobením, vytváří si falešné nemoci (například neurčité bolesti hlavy a břicha) nebo ustupuje do dřívějších stádií vývoje (počůrává se apod.), aby se dovolalo vaší reakce.

Jak dítě stárne, žádá si čím dál méně vaší pozornosti. Batole vás přirozeně potřebuje prakticky „nonstop“, zato školáčci už tráví většinu dne vlastními zájmy. Pokud máte více potomků, pozornost mezi nimi rozdělujte rovným dílem, jinak může vzniknout tzv. syndrom druhého dítěte.

Potomka ale nesmíte zavalit přemírou péče, nechte mu dostatek prostoru a času na své vlastní aktivity: Žádné krmení ve čtyřech letech ani zavazování tkaniček v sedmi – naučte dítě samostatnosti. Je naprostý mýtus, že ti, kterým se rodiče věnují na maximum, jsou v životě úspěšnější.

Nevhodný je i nával rodičovské pozornosti (obskakování, tahání dítěte po výletech,…) poté, co jste byla celý den v práci a snažíte se dohnat „rest kvalitního času“. Dítě vás pak může potrestat nezájmem a bouřkovou náladou, protože když s vámi chtělo něco podnikat, byla jste pryč (a upřednostnila před ním něco jiného). Lépe věnovat dítěti minutu v době, kdy o ni stojí, než deset minut, když zájem nemá.

Pokud chcete být vašemu potomkovi vzorem a životní jistotou, věřte, že hodina denně vám k tomu nestačí. Klíčem tedy není jen kvalita času ale i kvantita, která musí přicházet postupně, ne že dítě z ničeho nic jím zavalíte. Obrňte se trpělivostí a zapojujte děti do běžných aktivit – vaření, zametání, utírání prachu apod. Budete se divit, jak ho to baví. Naplní si tak potřebu po pozornosti, cítí se zapojené a potřebné – a navíc ho tím i učíte samostatné hře .

Všímejte si u dětí znaků, že vyžadují vaši pozornost: Monotónně si hrají nekonečnou dobu s autíčkem, jsou nezvykle protivné, stále dokola křičí „koukni na mě“ atd. V tu chvíli je čas přerušit práci a hrát si s ním – čím zábavnější a ztřeštenejší hra, tím dříve bude mít dítě dost: Hraní rolí, schovávaná, honěná, ne čajový dýchánek. Pokud vás takové „bojovky“ nebaví, pět minut denně stačí - chce-li dítě mermomocí ještě, přidejte dalších pět minut a dost. Nastavte hranice, jinak můžete vyhořet. Pláč či výbuch vzteku po bujaré hře s tím, koho miluje, je pro dítě normální.

Pokud do vás dítě strká nebo vám dělá „druhý stín“, pravděpodobně netouží po pozornosti, ale přímo po fyzickém kontaktu. Čím je mladší, tím více ho potřebuje. Jeho potřebu skvěle uspokojí nošení, společný spánek s vámi nebo předčítání pohádek, když máte vašeho drobečka na klíně. Zkuste i hry jako „paci paci pacičky“, vzájemné dotýkání se částí těla (chytni můj nos a já chytnu tvůj) nebo třeba projížďku na vašich zádech.

Volnou chvíli na společné aktivity s dětmi by si měl najít každý rodič. Nejenže rozvíjejí dětské dovednosti a znalosti, ale také nastavují dítěti mantinely, pomáhají mu v tvorbě hodnot a celkově utužují rodinné vztahy. Děti, kde se otec málo zapojuje do společných aktivit, mohou hůře odhadovat chování okolí, být méně přizpůsobivé, a hrozí nerespektování pravidel a hierarchie. Přemíra společného času zase může způsobit problémy v osamostatnění. Klíčem je zlatý střed. Ten ale musíte najít sama, každé dítě je jedinečné, má jiné nároky na pozornost a neexistuje žádná tabulka, která by vám prozradila, kolik společně stráveného času je akorát.